5 nejhorších věcí při cestování letadlem

Pokud lítáte soukromým tryskáčem nebo aspoň v business class, tak nevíte o co přicházíte!

Vždy, když někam cestujeme, tak se těšíme i na samotný let a nejen na cílovou destinaci. Zejména se pak těšíme na vzlet a přistání, při kterém se nám do těla vlévá trocha adrenalinu. Ale pokud člověk neletí zrovna třeba s Emirates nebo nesedí v business třídě, tak po pár minutách letu nadšení opadá – aspoň v mém případě. Po chvíli zkoušení různých poloh, jak ulevit svému dlouhému tělu nevím, jak si pohodlně sednout nebo o co se trochu jinak opřít. Tak to nakonec vzdávám a jediné, co mi zbývá, je sledovat na obrazovce přede mnou čas do cílové destinace, který jakoby se zastavil. Nevím, jestli i dopravní letadla se vyrábějí v Číně, ale podle prostoru na nohy bych řekl, že ano. Při troše štěstí člověk dostane místo do uličky a může využít okamžiků, kdy stewartka zrovna nejezdí sem a tam s občerstvením (i když v mém případě mi zrovna občerstvení na okamžik pomůže zapomenout na nepohodlí 😃 ), a protáhne si nohy. Při větší dávce štěstí se nám podaří při odbavení domluvit místo u exitu, kde se člověk alespoň po stránce prostoru přiblíží business třídě. Jen vždy doufáme, že instrukce pro otevření nouzového východu nebudeme potřebovat…

Znáte to, jste mezi prvními v letadle a je to super. Uděláte si pohodlí, začnete si číst nebo poslouchat hudbu a při čekání na zbytek cestujících, doufáte, že by snad třeba sedadlo vedle vás mohlo zůstat prázdné. 😃 S posledními nastupujícímí vyhlížíte, když už by si měl k vám někdo sednout, tak bude „v pohodě“ a vy si budete moct užít klidný let. Občas nám ale naše přání nevyjdou a z našeho pohodlí se rázem stane na pár hodin nezapomenutelný zážitek – a to hned na úvod naší cesty.

Koukám do uličky a vidím, jak přicházející osoba mrkne na volné místo, číslo nad sedačkou a začne si ukládat své věci do uložného prostoru nad hlavou. Game over – musím se uskromnit. Alespoň se nejedná o extra obézní osobu a tedy míra rizika, že se bude roztahovat, je snížena na minimum. Po chvíli mám pocit, že osoba snad něco pašuje a při pasovce musela být pěkne nervózní. Deodorant totiž asi nezná a já si tak zapínám větrák a snažím se ho nasměrovat, aby foukal směrem ode mě. Říkám si ale, že by mohlo být hůř. Takový extra obézní cestující však může mít i výhodu (kromě toho, že nemusí připlácet za extra kila). Člověk totiž může usnout a opřít svou hlavu o jeho velké tělo jako doma o polštář. Jistě to ale může být i horší. Například někdo, kdo celou cestu kolem vás kašle, kýchá, smrká atd. Nebo když za vámi sedí někdo, kdo si hlasitě povídá se svým sousedem a vy chcete konečně spát. Nebo když za vámi sedí dítě a celou cestu kope do vaší sedačky a vrcholem je, že jeho rodič mu neřekne ani slovo. Cestu dokážou znepříjemnit i plačící děti, ale tyto cestující musí člověk chápat a tolerovat.

Na druhou stranu ale musím říct, že již několikrát jsem v letadle seděl i vedle zajímavých a milých lidí, s kterými cesta velmi pěkne utekla.

Ztratit zavazadlo při návratu domů může být nemilé, ale většinou to není tak hrozné, jako ztracené zavazadlo cestou na dovolenou. Když člověk přijde o věci, které se dají na místě koupit, ještě to není taková katastrofa, jen je pak otrava řešit reklamaci a dohadovat se s leteckou společností. Pokud člověk cestuje někam za mořem, většinou stačí koupit si u stánku žabky a tričko. Pokud je to však někam do zimy nebo v mém případě se sportovním vybavením, už to může celkem pokazit dovolenou. Mně se to naštěstí zatím nestalo, ale představa, že dorazím například někam do ráje a nemám s sebou své kity nebo své must have věci, je opravdu nepříjemná.

Pokud cestujeme s Terezkou spolu, tak se snažíme aspoň trochu věci při balení nakombinovat do dvou zavazadel takovým způsobem, aby v případě ztráty jednoho z kufrů, jsme měli jeden z nás nějaké základní věci u toho druhého. Cenné věci nebo elektroniku si vždy necháváme u sebe v příručním zavazadlech. Pokud zbyde místo, tak si do příručního zabalíme i nějaké oblečení na převlečení.

Jako zákon schválnosti je, že vám letecká společnost doručí ztracené zavazadlo den před odletem domů. 🙂

Před vámi je ještě několikahodinový let a vy už máte svou svačinu v sobě a čekáte na obsluhu, až začně roznášet jídlo. Pokud nelítáte zrovna s Emirates, tak víte, jak to s kvalitou jídla u průměrných leteckých společností chodí. Jídlo je bez chuti, porce není nic extra a občas se dá i na tom nejobyčejnějším jídle hodně pokazit. Běhěm letu si sice můžete koupit nějakou bagetu nebo sandwich z nabídky společnosti, ale za 8 Eur dostanete suchou bagetu, s ne zrovna čerstvou oblohou. O cenách dalšího občerstvení ani nemluvě.

Při mezipřistání v Mombase (Keňa) ze Zanzibaru domu, jsme se těšili, jak se konečně něčeho nádlabneme. Bohužel na letišti nebylo otevřeno žádné občerstvení a restauraci jsme tam také nenašli – aspoň ne v transferové zoně. Pringles v duty-free shopech to ale vždy jistí! 🙂

Představte si, že váš let nabere několikahodinové zpoždění a k tomu se přihodí některá z výše uvedených věcí. Potom už jen přejeme pevné nervy a good luck! A pokud máte let bez přestupu, máte ještě relativně štěstí, protože v takovém případě budete v cílové destinaci jen o chvíli později. Pokud však nějaký přestup máte, může to cestu velice zkomplikovat. Hlavně pokud mezi přestupy nemáte velké časové rozestupy. Cesta do vzdálených destinací se pak může pěkně protáhnout a prodražit.

Při psaní mně napadly další věci, takže se můžete těšit na další část. 😃 Zajímalo by nás, co vy berete jako nejhorší věc při cestování letadlem? Neváhejte nám napsat své zážitky z cest do komentářů.

Přejeme vám všem šťastné cesty a návraty domů.

P & T