Trocha zeměpisu
Zanzibar je ostrovní stát, který spadá pod Tanzánii. Jedná se o federaci, která byla pod Tanzánii sloučena v roce 1964. Současný počet obyvatel se uvádí něco kolem milionu a půl, nicméně spousta obyvatel Zanzibaru nebyla v minulých letech na matrice evidována, proto je těžké přesně určit, kolik obyvatel na ostrově žije. 🙂 Hlavním městem je Zanzibar Town, neboli Stone Town (oba názvy jsou správné). Jedná se zároveň o největší město na ostrově s hromadou restaurací, malých obchůdků, kaváren, zajímavých míst a dokonce je tu i slavný dům Freddyho Mercuryho, ve kterém je muzeum. V zemi je měnou tanzánský šilink, nicméně všichni berou eura i dolary. A kromě všech těchto důležitých, ale trochu nudných informací, je Zanzibar především krásný ráj, který znáte z katalogových fotografií. Bílé písčité pláže, průzračný oceán a palmy. Ty palmy!
Resort není skutečný svět
Když jsme přijeli do našeho resortu (bydleli jsme v Kiwengwa Beach Hotel), byli jsme nadšení. Tenisový kurt, rozlehlé apartmány, ping-pongogvý stůl, krásná recepce, výhled na oceán a vítající pracovníci s welcome drinky. Bylo to skvělé. Ale asi jako vždy, když někam přijedete poprvé, jsme i my byli zvědaví co vše toto místo nabízí. Měli bysme ale začít od začátku. Výběr hotelu. My jsme jeli naprosto na slepo. Měli jsme určitý budget, který na poměry Zanzibaru nebyl extra velký, takže jsme moc hotelů na výběr neměli. Dívali jsme se především po možnosti all inclusive, protože na Zanzibaru se na ,,ulicích“ moc nenajíte a pokud ano, přejeme hodně štěstí a silný žaludek. Chtěli jsme to mít kousek na pláž a potřebovali jsme přesné termíny. U takových hotelů jsou většinou všechny fotky krásně nafocené, vše je perfektní, ale chybí většinou recenze lidí, kteří ho již navštívili. Takže pokud si nějaký hotel již vyberete, zjistěte si o něm nejvíc informací, které můžete. My jsme to neudělali, ale naštěstí jsme, dle nás, měli nejlepší hotel v okolí.
Hotel byl krásný. Bazén, výhled na oceán a pár kroků na pláž. Společnost nám dělali italští animátoři a musím říct, že to byla příjemná změna od těch ruských, kteří byli v Egyptě. Celkově jsme na hotel měli docela štěstí, protože podle názorů ostatních, kteří už na Zanzibaru byli, nebyli ostatní hotely v okolí tak pěkné. My měli vždy krásně uklizený pokoj, všichni se na nás srdečně usmívali a s ničím nebyl problém. Samozřejmě musíte počítat s tím, že je to Afrika, tedy za hodinu znamená zítra ráno a hned znamená večer. Po pár dnech pobytu vám i tohle přijde normální a najednou se přestanete jako typický Evropan honit. Zkrátka, je to jiné. 🙂
Na nic si v resortu v podstatě nemůžeme stěžovat. Krásná písečná pláž u nosu, hotel má ,,svůj prostor“ na pláži, tedy jsou všude lehátka a masajové, kteří čekají na své kšefty, do této zóny nesmí. Jelikož má ale hotel pouze část pro sebe, když se vydáte do vody, najednou máte kolem sebe tři masaje, kteří lákají na exotické výlety, nabízí ručně řezané destičky se jmény nebo lákají do svého krámku na pláži. Tomu se, pokud nechcete do vody běhat sprintem, nevyhnete. Nejsou ale nijak otravní ani dotěrní, stačí jim říct ne. 🙂 Naproti tomu voda byla úúúžasná! I přesto, že je to oceán, tak na této straně ostrova byla voda nádherně teplá (někdy až skoro horká), ale moc se v ní neosvěžíte. Sem tam jsme potkali nějakou rybičku ve vodě, ale jinak je kolem pláže od zvířátek pokoj. Až na kraby, teda. Ty jsou všude a že jsou to rychlíci!
Kolem hotelu se můžete pohybovat naprosto volně, po pláži můžete projít velkou vzdálenost, cestou budete potkávat desítky malých krámků se suvenýry a nádhernými obrazy (i my si jeden přivezli) a ostatní hotely. Podle toho, co jsme měli možnost vidět my, tak jsme se přesvědčili, že opravdu na ,,naší“ pláži nebyl lepší hotel. Ať už co se týká služeb (úklid pokoje, balené vody, jídlo) nebo umístění a hluk hotelu.
Dopravní kolaps se nekoná a všude jsou palmy a odpadky
Svět ,,za zdí“ jak jsme tomu říkali, neboli svět mimo resort byl trochu jiný. Vždy, když jsme jeli na nějaký výlet, jsem nemohla uvěřit tomu, jak tam řídí a jezdí všeobecně. V první řadě, jezdí napravo. Dobře, to by nebyla zase taková věda. Semafory mají pouze v hlavním městem a to jen na pár místech. Všude po ostrově se tedy jezdí tak, jak si řidič zrovna usmyslí. Neustále na sebe troubí, předjíždějí, zastavují uprostřed cesty a zničehonic odbočují. Ale světe div se, funguje to. Dopravní nehody jsou minimální a nikde nepotkáte naštvaného řidiče. Super zážitek je také projížďka na jejich typickém DALA-DALA minibuse, což v podstatě nahrazuje naši hromadnou dopravu. U daladala ale nikdy nevíte, kdy přijede a kde přesně má zastávku. Takže takový punkový způsob dopravy.
Kromě šílené dopravy je na ostrově i šílená korupce. Nikdo o tom nemluví nahlas, ale všichni to tak nějak ví. Lidi jsou tu ale přátelští, celé to mají tak nějak na háku a jen si užívají sluníčka a moře (což naprosto chápu!). Od toho se odvíjí i jejich styl života, který vedou spíše pohodlněji. Chlapi se většinou už dopoledne válí někde po palmou, protože od rána už mají práci hotovou, a jejich ženy – které můžou mít až tři – se starají o všechno ostatní. Jejich domky jsou většinou stejné a převládá ,,trend“ mít kuchyň mimo dům, aby zápach nebyl cítit po celém domě. Mají totiž většinou pouze jeden nebo dva pokoje, kde spí celá rodina. Kolem svých domů mají uklizeno, ale člověk udělá pár kroků dál a všude se válejí odpadky, zvířata se mezi nimi pasou a děti si kolem nich hrají. Nikomu to nevadí a pokud je toho hodně, tak se vše spálí.
Humans of ZANZIBAR
Lidi jsou tu vážně skvělí. Úsměvaví, flegmatičtí a vstřícní. Většina z nich umí dobře anglicky, jelikož se základy angličtiny vyučují na základní škole. Docházku do ní mají děti povinnou a jestli budou pokračovat ve studiu dál, je na jejich rozhodnutí a na finančních možnostech rodičů. Co se týká jejich náboženství, tak je většinová část obyvatel muslimové, takže si dokážete představit, kolik stojí flaška rumu 😀 Náboženství se také odráží v oblečení místních, především žen a návštěv různých památek a posvátných míst. Na tyto místa smějí turistky pouze se zahalenou částí těla – ramena, dekolt a nohy.
Obchodníci s krásným ručně vyráběným zbožím jsou na každém rohu a je potřeba s nimi smlouvat. Nejsou tak hluční a vlezlí jako v Egyptě, ale přemlouvat umí, to ne že ne. 🙂 My jsme tam docela utráceli, přivezli jsme si krásnou (a velkou!) hru BaoBao, potom velký obraz se lvem, spoustu koření, suvenýrů, šátek, atd. Zkrátka všechno, co jsme mohli, jsme koupili. 😀 Nejlepší je vybírat, koukat na další stánky a prozkoumávat okolní prodejce. Všichni berou eura i dolary, ale je lepší mít dolary, se kterými se jim lépe počítá a mají je radši. Vždy je ale potřeba si pohlídat hrubý odhad kurzu, abyste věděli, kolik za danou věc v přepočtu zaplatit. Po hlavním městě jsou rozmístěny bankomaty, je ale vždy lepší mít s sebou dostatek hotovosti.
Když to vezmu kolem a kolem, tak je to nádherný ostrov, se spoustou nádherných a dechberoucích věcí, které stojí za to v životě vidět. Cítila jsme se tam dobře, neměli jsme pocit nějaké nevraživosti vůči bělochům, naopak, byli jsme pro ně taková kuriozita. Pořád je to ale Afrika, takže žijí jinak. Děti jsou naučené být roztomilé a žebrat, elektřina je ve městech natažená jen tak aby se neřeklo, hygiena není to nejdůležitější a na turistech se vydělává. Pořád ale převládají ty dobré a pozitivní věci, které může Zanzibar nabídnout a je skvělé si tohle všechno prožít a zažít na vlastní kůži.
Byli jste vy někdy v Africe? A pokud ano, tak kde? Jak na vás působila? 🙂 Dejte vědět!
T.